O Martinovi

Modrý hroch zaplatil Martinovi fyzioterapie, speciální rehabilitace, osobního trenéra a přispěl na speciální protézu dolní končetiny.

Martinovi bylo 14 let, když jedno středeční listopadové odpoledne jako obvykle spěchal na trénink taneční skupiny Dynamic a pod bundou ho hřála medaile z víkendového mistrovství republiky. Při přecházení tramvajové koleje však nešťastně uklouzl na rozbředlém sněhu před rozjíždějící se tramvaj a tím okamžikem se jeho život naprosto změnil… v nemocnici začal boj o jeho život a je velmi těžké popsat první hodiny úzkosti a hrůzy celé rodiny v nemocnici. Jeho vyhlídky na záchranu byly v té chvíli naprosto mizivé.

Martin měl štěstí. Asi po deseti hodinách od úrazu se podařilo týmu specialistů z Dětské fakultní nemocnice v Brně zastavit krvácení a stabilizovat jeho stav. Jeho dolní končetiny utrpěly devastující zranění, a byť se podařilo zachránit obě končetiny, po deseti dnech mu pravou nohu museli doktoři vzít.

Po 14 dnech umělého spánku se Martin probudil. Kdo ví, jak klukovi plného energie a elánu na počátku života vysvětlit, že nemá nohu?
Pobyt v nemocnici nebývá ani krátký, ani příjemný a rozhodně ne veselý. V případě Martina to neplatilo, v nemocnici se stal poměrně brzy velmi známou „celebritou“. Každého udivoval svou životní vitalitou, smyslem pro humor a nezměrnou touhou žít. Nebyl den, kdy u jeho postele nestálo pár kamarádů nebo spolužáků kteří mu dodávali sílu a smysl vrátit se brzy mezi ně.

Také Nadační fond Modrý hroch se mu rozhodl pomoci, a to významným způsobem. Uspořádal pro Martina charitativní tenisový turnaj, jehož výtěžek věnovala na pořízení speciálního vozíku na basketbal. Nadační fond mu také začal pravidelně finančně přispívat na trenéra v posilovně, což se později ukázalo jako klíčové v jeho dalším uzdravovacím vývoji.

Po téměř třech letech operací, léčení, pobytu v nemocnicích a rehabilitačních zařízeních, by mnoho lidí rezignovalo a zůstalo uzavřeno ve svém „omezeném“ světě. Martin mezi takové lidi nepatřil a nepatří. Neuvěřitelná vůle, schopnost překonávat překážky, bojovat s bolestí a především sám se sebou mu pomáhá nejen v uzdravení, ale hlavně v co nejrychlejším návratu zpátky do normálního života a dělat to, co ostatní kolem. Ba co víc, objevuje nové možnosti které – jak sám říká – by nepoznal nebýt zdravotního hendikepu.

S taneční skupinou ještě stihl absolvovat pár vystoupení, to první proběhlo na Den dětí v dětské nemocnici, jako poděkování za záchranu života. A také jako vzdor osudu, že všechno jde zvládnout! Život však pokračoval dál. Zpoždění ze školy zvládl, základní školu ukončil v řádném termínu. Také přijímačky na vyhlídnutou střední školu zvládl. Vše ve střídání s opakujícími operacemi, pobytem v rehabilitačních zařízeních a neutuchajícího snahou chodit pomocí protézy samostatně a bez pomoci.

Jenže to vše bylo málo. Ještě neuplynul ani rok a už byl na prvním tréninku basketbalového oddílu Hobit Brno. Za krátký čas zjistil, že jeho milovaný sport – basketbal – se s tím na vozíku v podstatě neliší. Za krátko se stal platným hráčem oddílu a účastnil se zápasů České i Rakouské basketbalové ligy.

Protože musel hodně zesílit, přišla na řadu změna životosprávy a hlavně posilování pod odborným dohledem nejlepšího trenéra se zkušeností s obdobnými úrazy. S pomocí Nadačního fondu Modrý hroch započal přetvářet své útlé, dojizvené tělo. Přítomní cvičící, i zcela neznámí lidé, mu v posilovně Gold’s Gym vyjadřovali a vyjadřují upřímný obdiv a někdy mu jen zdviženým palcem dodávají sílu. Dnes už si Martin troufá dojít si do jakékoli tělocvičny a pravidelně si „zablbne“ na hrazdě, nebo bradlech s klukama z Workout Brno.

V rámci plavání s Rehabilitační akademií bB Kontakt Brno zjistil, že mu plavání jde lépe než by si dokázal představit. A také že si techniky plavání osvojil tak rychle a přirozeně, že po necelém roce odjel s oddílem na první plavecké soutěže. Dnes už své plavecké ambice posouvá výš a výš.

Jeho prozatím posledním objevem svých možností je golf. Mohou za to kamarádi a pobyt v rehabilitačním zařízení v Malvazinkách. S pomocí pana Lidinského a České golfové asociace hendikepovaných se mu podařilo splnit požadavky na získání „zelené karty“. Získal také do zápůjčky základní golfové vybavení a absolvoval i svou golfovou premiéru na Mistrovství republiky hendikepovaných v Českém Krumlově.
Martin říká, že golf je přesně ten sport, který je mu nejblíž. Je to sport, kde se snoubí řád s lehkostí a elegancí, strohé čáry a vymezené prostory s krásnou přírodou, kde se pohybujete po hřišti se spoluhráči, ale překonáváte především sám sebe.
Možná právě to je pro Martina tou největší výzvou. Dnes je ve třetím ročníku pedagogického lycea Cyrilometodějského gymnázia a střední odborné školy pedagogické a usilovně se připravuje na své budoucí povolání. Rozhodl se být psychologem a své zkušenosti se zdravotním hendikepem chce rozdávat dál lidem a pomáhat jim v návratu do života…

Tatínek Martina